Gibraltar je jedním z nejbizarnějších míst, která můžete v Evropě navštívit. Tenhle britský kousek země nalepený na jih Španělska působí jako z jiného světa. Červené telefonní budky, Fish & Chips a policisté v britských uniformách, to vše pod spalujícím andaluským sluncem. Většina turistů dělá tu chybu, že se snaží na toto malé území vjet vlastním vozem. Výsledkem jsou nekonečné kolony na hranicích a boj o každé drahé parkovací místo. My jsme zvolili jinou strategii a vyplatilo se to.
Parkování v přístavu: Finta, která šetří peníze
Nejjistější cestou je nechat auto ještě na španělské straně v městečku La Línea de la Concepción. My jsme využili stellplatz přímo v přístavu, jen pár set metrů od hraniční čáry. Za 24 hodin stání jsme s naší obytnou dodávkou zaplatili 15 eur. Paradoxem je, že klasické osobní vozy na sousedním parkovišti platily za stejnou dobu 16 eur. Měli jsme tak auto pod dohledem a k hraniční kontrole došli za pár minut pěšky.
Průchod přes hranici je pro obyvatele EU plynulý. Absolvovali jsme dvě kontroly, které byly v podstatě jen formální. Je ale zajímavé sledovat, že cestující s pasy mimo Evropskou unii procházejí mnohem podrobnějším prověřováním.
Pěšky přes letiště a dvoupatrovým autobusem nahoru
Hned za hranicí vás čeká zážitek, který jinde v Evropě neuvidíte. Hlavní silnice do města kříží přistávací dráhu letiště. Když zrovna nic neletí, jednoduše ranvej přejdete pěšky. Pokud ale přistává letadlo z Londýna, spadnou závory a vy stojíte pár metrů od startujících motorů. Pro nás to byla mnohem zajímavější podívaná než jakákoliv technická památka v Česku.
Pro pohyb po samotném Gibraltaru doporučujeme místní dopravu. Využili jsme červené dvoupatrové autobusy bez střechy, přesně ty, které znáte z Londýna. Je to nejlepší způsob, jak se dostat k památkám a přitom si užít výhledy. V srpnu, kdy teploty i zde přesahují padesátky na slunci, je to navíc jediný způsob, jak se úplně neuvařit. Podobný únik před horkem jsme nedávno řešili i ve slovinských horách.
Opice a podzemní labyrint
Hlavním cílem většiny lidí je Upper Rock, kde žijí slavní magoti bezocasí. Jelikož lanovka v době naší návštěvy nebyla v provozu, využili jsme k výjezdu nahoru právě autobusy. Opice jsou drzé a neuvěřitelně rychlé. Stačí vteřina nepozornosti a přijdete o svačinu nebo batoh. Kromě zvířat ale Gibraltar nabízí i fascinující podzemí. Great Siege Tunnels, tedy tunely z dob velkého obléhání, jsou vysekané v masivní skále a nabízejí příjemný chládek. Je to technický unikát, který svou monumentálností připomíná moravskou Býčí skálu, ale s nádechem britské vojenské historie.
Večerní zmrzlina na Casemates Square
Gibraltar se vyplatí zažít i po setmění. Když zmizí hlavní nápor jednodenních turistů, město se zklidní. Prošli jsme se na Casemates Square, hlavní náměstí u hradeb, kde jsme si dali zmrzlinu a pozorovali večerní život. Ceny na Gibraltaru jsou sice v librách, ale v roce 2026 zaplatíte téměř všude kartou nebo eury. Gastronomie je tu mixem britských tradic a španělského vlivu, což je vítaná změna oproti unifikovaným letoviskům v Itálii.
Naše rada na závěr: nezkoušejte se na Gibraltar dostat autem. Ten stres z parkování a front na hranicích vám za těch pár ušetřených kroků nestojí. Zaparkujte v přístavu v La Línea, projděte se po ranveji a užijte si den v místě, kde se Středomoří potkává s Atlantikem a Británie se Španělskem. Je to jeden z nejzajímavějších roadtripů, které můžete v jižní Evropě podniknout.
9. 7. 2025
Petr Dostál
