Když se řekne houbaření, většině Čechů se vybaví procházka lesem, košík plný hřibů a rodinné recepty na smaženici. Jenže i zkušeným houbařům se může stát, že podlehnou sebeklamu a zamění jedlou houbu za jedovatou. Mnohé nebezpečné druhy totiž rostou na stejných místech jako jejich jedlé dvojníky a dokáží napodobit jejich vzhled do nejmenšího detailu. Někdy stačí malý rozdíl v barvě třeně, lupenů či vůni, aby se z lahodného pokrmu stal životu nebezpečný jed. Proto je dobré si před každou návštěvou lesa osvěžit znalosti a připomenout si, které houby patří mezi nejzrádnější.
Muchomůrka zelená vs. žampion
Muchomůrka zelená je nejjedovatější houba našich lesů a přesto se stále objevují případy, kdy ji lidé zamění za běžného žampióna. Problém je, že mladé plodnice mohou mít podobně světlý klobouk a zdánlivě nevinný vzhled. Smrtelně jedovaté toxiny amatoxiny však nezničí ani vaření, ani sušení. Na rozdíl od žampionů má muchomůrka zelená bílé lupeny, které nikdy nemění barvu, a také výraznou pochvu na spodní části třeně. Stačí jen malý kousek a člověk riskuje vážné poškození jater a ledvin.
Žampióny, které známe z obchodů i lesů, mají typicky růžové až hnědnoucí lupeny a voní příjemně po anýzu nebo mandlích. Kdo se ale nechá zmást a vezme si houbu s čistě bílými lupeny a bez typické vůně, riskuje největší možnou tragédii houbařské sezony. Proto platí základní pravidlo: nikdy nesbírat houby, pokud si nejsme stoprocentně jisti jejich určením.
Muchomůrka tygrovaná vs. bedla vysoká
Bedla vysoká patří k oblíbeným houbám, které se často smaží jako řízek. Její protějšek – muchomůrka tygrovaná – však patří mezi nebezpečné houby s obsahem toxických látek, které mohou způsobit těžké žaludeční potíže. Záměna je snadná, protože obě houby mají hnědý šupinatý klobouk a rostou na podobných stanovištích.
Rozdíl je v několika detailech. Bedla má pohyblivý prsten na třeni, zatímco muchomůrka tygrovaná pevný a nepohyblivý. Také její dužnina nevoní příjemně po oříšcích, ale spíše odpudivě a nepříjemně. Pro laika v lese ale může být rozlišení složité, a proto odborníci doporučují bedly sbírat jen tehdy, když si jsme opravdu jisti. Pokud máme sebemenší pochybnosti, je lepší je nechat růst.
Čirůvka fialová vs. závojenka olovová
Čirůvka fialová je krásná, jedlá a ceněná houba s typickou fialovou barvou, která je snadno rozpoznatelná. Jenže na první pohled se může podobat závojenkám, mezi nimiž se nachází i jedovatá závojenka olovová. Ta obsahuje nebezpečné toxiny, které poškozují ledviny a játra a mohou mít fatální následky. Obě houby rostou na podzim v listnatých i jehličnatých lesích, což riziko záměny ještě zvyšuje.
Rozpoznání není vždy jednoduché. Čirůvka fialová má výraznou fialovou barvu a příjemnou ovocnou vůni, zatímco závojenka bývá spíše šedavě fialová a bez typické vůně. Navíc u závojenky olovnaté se objevuje kovový lesk a dužnina nemá příjemnou chuť. Kdo si není jistý, měl by se vždy poradit s atlasem hub nebo zkušeným houbařem, protože následky záměny mohou být velmi vážné.
Hřib satan vs. pravý hřib
Hřib satan je krásná, ale zrádná houba, kterou lidé často zaměňují za jedlé hřiby, především hřib dubový nebo hřib kovář. Na první pohled působí lákavě svým masivním kloboukem, ale právě jeho výrazné zbarvení je varovným signálem. Zatímco pravé hřiby mají klobouk spíše hnědý až tmavý, hřib satan se vyznačuje světlým kloboukem a nápadně červeným třeněm.
Jedovatý hřib satan může způsobit prudké zažívací obtíže, i když obvykle není smrtelně nebezpečný. Přesto je důležité mít se na pozoru, protože někteří lidé jej omylem považují za chutnou houbu k obědu. Bezpečným rozlišovacím znakem je právě barva třeně a také to, že dužnina hřibu satana po rozkrojení rychle modrá. Pravé hřiby sice mohou také modrat, ale nikdy nemají tak sytě červený třeň.
Otestujte svoji znalost jedlých hub v našem kvízu Poznáte jedlé houby podle fotky? Otestujte své houbařské znalosti!.
14. 9. 2023
Nikola Klementová
