Ne každý hrad stojí u značené stezky. Některé zůstaly v zapadlých koutech, mimo turistické průvodce i zájem veřejnosti. A právě tam dnes míříme. Čekají nás čtyři zříceniny z méně známých regionů, které mají silný genius loci a bohatou minulost.
Hrad Rychleby
Rychlebský hrad (též Rychleby, německy Reichenstein) je příkladem pozdně gotické zříceniny, neznámého zakladatele i původního jména, stojící na hrbolu Přilbového vrchu nad Račím potokem v katastru Javorníka. Archeologické nálezy ukazují, že vznikl na přelomu 13. a 14. století jako pevnost typu bergfrit s mohutnou válcovou věží o průměru přes 10 m a hradebními zdmi až 2,6 m silnými. Chrání solnou stezku vedoucí ze Slezska do Kladska, obrannou polohu zdůrazňoval příkop, val a přesně situovaný vstup s padacím mostem. Po násilném vypálení (možná husitská kampaň v roce 1428) ztratil význam a zůstal zříceninou.
Na počátku 20. století došlo k romantizujícímu restaurování – doplněny vyhlídkové prvky, mramorová věž a schodiště, které ovšem deformovaly původní archeologický obraz hradu. Dnes náleží mezi chráněné kulturní památky od roku 1964, volně přístupné dnem i nocí, coby cíl turistických tras z Javorníka (Račí údolí, Čertovy kazatelny). Nabízí romantické výhledy do Račího údolí a cenný doklad středověké vojenské architektury ve Slezsku.
Hrad Starý Stránov
Starý Stránov, známý také jako Myškův hrádek či Hrádek nad Zámostím, je romantická zřícenina situovaná na skalnatém ostrohu nad levým břehem řeky Jizery u obce Písková Lhota. První písemná zmínka pochází z roku 1297, kdy panoval mikuláš z Hrádku, a na přelomu 14.–15. století byl přestavěn rodem Myšků, po kterém získal svůj dnešní název. Stavba tvořila malou obrannou pevnost s jednolodním palácem bez věže, opatřenou mohutným příkopem a baštou chránící přístup od jihu. Terénní podmínky zajišťovaly přirozenou obranu ze severu a západu.
Hrádek přestal být trvale obýván ke konci 15. století poté, co majitelé ze Stránova upřednostnili nedaleký zámek Stránov. Postupně zpustl a jeho kámen posloužil k výstavbě domků, které dnes částečně vyplňují původní hradní jádro. Z dochovaných fragmentů se zachovala především dlouhá západní zeď paláce s otvory po oknech a trámech a boční části paláce, zatímco zbytek areálu tvoří novověké stavby osázené do příkopu. Od roku 1967 je hrádek chráněn jako kulturní památka a volně přístupný – představuje cenný doklad drobné středověké architektury a nabízí nostalgickou atmosféru při procházkách okolní přírodou.
Hrad Buben
Hrad Buben je zřícenina gotického hradu nacházející se na protáhlém ostrohu nad soutokem řeky Mže a Plešnického potoka v katastru obce Plešnice, severně od Plzně, v nadmořské výšce kolem 350 m. První historická zmínka sahá do roku 1349, i když podle architektonických indicií mohl být založen již o několik let dříve, patrně rodem Bavorů ze Strakonic, kteří jej vystavili krátce po roce 1333. Hrad byl menšího, blokového typu s dvojdílnou dispozicí – předhradím s věžovitou bránou, parkánem a obdélným palácem, z něhož se dochovaly části obvodových zdí, sklepení, relikty pavlače a hradního jádra. Pověst říká, že jméno „Buben“ bylo odvozeno od erbovního znaku – bicího bubnu, ale také proto, že hradník na hosty nevítal fanfárami, nýbrž zvukem bubnu.
Od poloviny 16. století hrad chátral, protože šlechta přešla na pohodlnější zámky a Bubnu přestala věnovat pozornost. Od 60. let 20. století je chráněn jako kulturní památka a je volně přístupný veřejnosti podél značené turistické trasy od obce Plešnice, často ve spojení s výletem k nedaleké vodní nádrži Hracholusky. Dnes návštěvníci mohou obdivovat romantickou scenérii: dochované zbytky bran, hradby i paláce lemované okolní přírodou a zurčící řekou, s možností procházky po příjemném lesním terénu.
Hrad Himlštejn
Hrad Himlštejn, nazývaný též Himmelstein či Nebeská skála, stojí na výrazném vrcholu Nebesa (638 m n. m.) poblíž Stráže nad Ohří v Doupovských horách. Stavba pochází z první poloviny 15. století, první písemná zmínka se objevuje v roce 1434 a připisuje se Vilému z Ilburka, který zde ustanovil nové správní sídlo panství Hauenštejn. Hrad zřejmě sloužil i jako strategická reakce na nebezpečí husitských válek, což vysvětluje volbu vrcholové polohy. Dochovaly se portály dvou bran, zbytky obytné věže, fragmenty palácových budov a opevnění.
Během 16. století tvrz postupně zpustla – byla v držení Šliků, ale po roce 1528 ztratila význam a do roku 1588 přestala být obývána, explicitně označena za pustou již roku 1547. Od 60. let 20. století je chráněna jako kulturní památka a od roku 2024 prochází záchrannou obnovou: stabilizují se nejvíce ohrožené části zdí, obnovuje se přístupová cesta včetně lávky přes příkop a odstraňují náletové dřeviny – akci realizují Lesy ČR s NPÚ ve spolupráci s městem. Volně přístupný hrad, výstup po zelené turistické značce ze Stráže nad Ohří, nabízí při náročnějším výšlapu pohled na romantické údolí Pekelského potoka i okolní lesní krajinu.
25. 6. 2025
Jan Nováček
