Jižní Morava není jen krajinou vinic, ale i místem, kde se zámky doslova vznášejí nad řekami. V druhém díle seriálu se vydáme do západnější části kraje – k řece Dyji a jejím přítokům. Zámky Vranov nad Dyjí a Znojmo patří mezi nejmalebnější stavby celé České republiky. Oproti nim méně známé Uherčice překvapí svou velikostí i dramatickým osudem. Všechny tři lokality nabízejí nejen historii, ale i silné spojení s okolní přírodou – ideální kombinace pro letní výlet.
Zámek Vranov nad Dyjí
Zámek Vranov nad Dyjí, stojící od prvního zmíněného roku 1100 na skalnatém výběžku nad řekou Dyjí, představuje úchvatný příklad přeměny středověké pevnosti na barokní šlechtické sídlo. Po staletích střídání majitelů – od Přemyslovců přes Lichtenburky, Pernštejny až po rod Althannů – došlo v letech 1687–1695 zásadní proměně podle návrhu slavného Johann Bernhard Fischer von Erlach. On díky své geniální práci stvořil oválný Ahnensaal (Sál předků) s mohutnou kupolí, bohatě zdobený freskami od Johann Michael Rottmayr a sochami od Tobias Kracker, jež oslavují rod Althannů. Nedaleko je pak kaple Nejsvětější Trojice, kde se nachází rodinná hrobka Althannů – impozantní duchovní celek, který zářil barokní výzdobou Ignaze Heinitze von Heinzenthal.
Původně obranný hrad střežil jižní hranici Moravy a během třicetileté války utrpěl útoky i požáry, přičemž jeho středověké základy byly přeměněny ve výstavný zámek, který patrně vykázal svůj největší rozkvět v 17. století pod rody Althannů a jejich následníků. Zámecký interiér dnes ukazuje nejen monumentální Sál předků, ale i šlechtický život v 18. a 19. století, kdy docházelo k doplňování mobiliáře a úpravám podle tehdejších vkusů . Celý komplex, právem vyhlášený národní kulturní památkou, se majestátně tyčí nad krajinou Podyjí a nabízí návštěvníkům nejen estetický zážitek barokního umění, ale i fascinující spojení historického opevnění s přírodní kulisou Dyjského údolí.
Zámek Znojmo
Znojemský zámek, původně románský hrad založený Přemyslovci po roce 1092, formoval významné moravské centrum nad řekou Dyjí. V průběhu 12. a 13. století byl pevně opevněn — dnes se dochovaly fragmenty válcové věže (bergfritu), části obvodových zdí a především jedinečná rotunda sv. Kateřiny s románskými freskami z první poloviny 12. století. Hrad sehrál významnou roli při obraně regionu: roku 1404 uhájil obléhání vedené Albrechtem Rakouským s podporou krále Zikmunda. Na přelomu 17. a 18. století došlo ke znatelným úpravám – svrchní části hradu ustoupily baroknímu zámku, který vystavěl Maxmilián z Deblína po roce 1710 a přeměnil původní středověké jádro v noblesní rezidenci, zatímco spodní část hradního areálu byla adaptována na pivovar.
Dnešní zámek vytvořil fasádami v pozdně klasicistním duchu evokující typickou architekturu 18. století. Na severovýchodním předhradí navazuje monumentální románská rotunda sv. Kateřiny – základni zdomácnělá připomínka raného panovnického umění, s výzdobou, která vzdorovala době i stylovým změnám . Zástavba je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky. Jako součást městských hradeb dnes komplex slouží kulturním a vzdělávacím účelům – interiéry zámku hostí expozice mapující stavební vývoj od středověku až po novověk, včetně archeologických nálezů, zatímco rotunda s freskami nabízí autentický pohled na předrománské umění v Čechách a na Moravě.
Zámek Uherčice
Zámek Uherčice, situovaný ve stejnojmenné obci na Znojemsku, vyrostl na místě starší gotické tvrze. Původní hradní jádro bylo postaveno po roce 1493 Leopoldem Krajířem z Krajku, přičemž přeměna na renesanční sídlo proběhla kolem poloviny 16. století. Prvotní jednoduchá obdélná stavba se rozrostla o dvě souběžná křídla se severní i jižní arkádou a charakteristickou vstupní bránou s věží. Přestavby pokračovaly také pod Streunovými a Berchtoldovými; barokní složka se promítla do interiéru v 17. století, a klasicistní úpravy v 19. století mu vtiskly eleganci dobového vkusu.
Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován rodině Collalto a využíván státní správou – plnil funkci bytů, kanceláří i táboru nucených prací a pohraničníků. V důsledku toho došlo k rozsáhlé devastaci: věž se zřítila, interiéry se rozpadaly, byly ztraceny sochy i stropy. Po hrozbě demolice v osmdesátých letech převzal objekt v roce 1995 Národní památkový ústav. Od té doby postupně obnovuje a zpřístupňuje renesanční arkádová nádvoří, barokní salóny se štukovou výzdobou a park s romantickými prvky. Díky pečlivé obnově nabízí zámek dnes unikátní studii architektonických stylů – renesance, baroka i klasicismu – a slouží jako kulturní centrum s komentovanými prohlídkami a akcemi v historických interiérech i zahradním areálu.
18. 8. 2024
Helena Stejskalová
