Když jsme během naší cesty po Sicílii projížděli oblast kolem San Vito Lo Capo, bylo nám jasné, že Zingaro bude vyžadovat jiný přístup než zbytek ostrova. Do rezervace auta nesmí. Celé pobřeží v délce asi sedmi kilometrů musíte zdolat po svých. Právě tato bariéra však funguje jako dokonalý filtr. V roce 2026 je Zingaro jedním z mála míst v Itálii, kde se hustota turistů na metr čtvereční snižuje s každým kilometrem, který ujdete od parkoviště.
Cesta začíná prachem a stoupáním
Hned u vstupu do rezervace si uvědomíte, že tohle není procházka po kolonádě. Pěšina se kroutí po úbočí skal a nabízí pohledy na moře, které vám v lednovém plánování dovolené vezmou dech. K první pláži s názvem Cala Capreria je to od severního vstupu zhruba kilometr. Je to úsek, který zvládne v podstatě každý, což se projevuje i na zaplněnosti. Pro nás je Cala Capreria jednou z nejkrásnějších pláží, které jsme v celé Itálii navštívili. Voda je zde tak průzračná, až nám to vyrazil odech.
Musíte ale počítat s tím, že na této první pláži bude v hlavní sezoně nejvíce lidí. Pokud chcete větší soukromí, musíte pokračovat dál. Celkem vás čeká pět nebo šest dalších zátok, které jsou od sebe vzdálené vždy zhruba kilometr chůze. S každou další pláží, jako je Cala dell'Uzzo nebo Cala Marinella, ubývá turistů v sandálech a přibývá volného místa.
Vlastní pravidla a neúprosný žár
Zingaro má svá pravidla, která z něj dělají to, čím je. Zapomeňte na slunečníky, lehátka nebo prodejce s chlazenými nápoji, kteří vás v jiných částech Itálie nenechají vydechnout. Tady jste odkázáni sami na sebe a na to, co si vynesete v batohu. Naše zkušenost z terénu je v tomto neúprosná: bez velké zásoby vody a pokrývky hlavy sem v létě vůbec nechoďte. Stínu je na cestě minimum a sicilské slunce dokáže být v kombinaci s vápencovými skalami spalující. Když jsme se do rezervace vydali v červencovém horku ve třech, tedy dva dospělí a dítě, nesli jsme si v batozích čtyři litry vody. Celkem brzy jsme byli opravdu rádi, že jsme s sebou neměli ani o deci méně. Každý doušek se v tom žáru počítá a podceňovat dehydrataci na odlehlé skalní stezce se nevyplácí.
Asi v polovině cesty k první pláži, zhruba pět set metrů od vstupu, jsme narazili na malé přírodovědné muzeum (Museo Naturalistico della Riserva Naturale Orientata dello Zingaro). Vstup do něj je zdarma a pro nás to byla vítaná zastávka ve stínu. Najdete tu i toaletu a venkovní kohoutek s vodou. Můžete se tam sice trochu opláchnout a osvěžit, ale pozor – voda v něm není pitná. To jen znovu potvrzuje, že vlastní zásoby pití jsou zde naprostým základem, bez kterého se neobejdete.
Parkování a praktické postřehy z roku 2026
Logistika u rezervace Zingaro vyžaduje trochu plánování. Parkování u vstupů je ožehavé téma. Máme ověřeno, že pokud dorazíte brzy ráno, máte velkou šanci zaparkovat na oficiálním parkovišti zdarma. Kapacita je však omezená. V roce 2026 platí, že jakmile se hlavní plocha zaplní, musíte využít odstavná parkoviště, která jsou zpoplatněna částkou 5 eur na den. Vzhledem k tomu, jaké částky se dnes platí za parkování v jiných evropských lokalitách, je to stále velmi férová cena.
Kromě poplatku za parkování se platí i symbolické vstupné do samotné rezervace (cca 5 eur). Peníze jdou přímo na údržbu stezek a ochranu ekosystému, což je v roce 2026 vidět na každém kroku. Cesty jsou čisté a značení přehledné. Pokud se sem vydáte, vezměte si i šnorchl. Podvodní život v rezervaci je i v blízkosti pobřeží překrásný a živý.
Zingaro je zkrátka testem vaší trpělivosti a fyzičky. Odměnou je ale pocit, že jste našli kousek pobřeží, který se za posledních několik desetiletí téměř nezměnil. Pro nás je to místo, kam se ještě určitě vrátíme.
21. 1. 2026
Jan Nováček
