Sociální sítě jsou plné upravených fotek, kterým se v reálu dá jen těžko věřit. Když jsme se ale vydali k městu Torrevieja na španělském pobřeží Costa Blanca, zjistili jsme, že Laguna Rosa skutečně vypadá jako z jiného světa. Toto slané jezero má sytě růžovou barvu, která v poledním slunci bije do očí. Nejde o žádné znečištění, ale o unikátní přírodní jev způsobený řasami a bakteriemi, kterým se v extrémně slaném prostředí daří. Pokud letos plánujete cestu do Španělska, tato zastávka vám zabere jen chvíli, ale vizuální zážitek si ponesete v hlavě dlouho.
První, co nás po příjezdu k jezeru zajímalo, byl zápach. V mnoha diskusích na internetu se dočtete, že růžová voda nepříjemně páchne po zkažených vejcích. Naše zkušenost byla úplně jiná. V červenci, kdy teploty na jihu Španělska dosahovaly maxim, jsme u břehu necítili vůbec nic. Vzduch byl čistý a jediné, co vás udeřilo do nosu, byla vůně soli a horka. Podobně příjemné překvapení nás čekalo i u bílých pláží na Sicílii, kde realita také předčila obavy z přeplněnosti.
Sůl na kamenech a růžová hladina
Voda v Laguně Rosa je neuvěřitelně slaná, což poznáte hned u břehu. Kameny a větve v okolí jsou pokryté tlustou bílou krustou krystalů, které vypadají jako námraza. Byli jsme zvědaví, jak je to s koupáním. Oficiálně je v celém jezeře zákaz vstupu do vody kvůli ochraně těžby soli, která zde stále probíhá. V reálu jsme ale narazili na určenou část u břehu, kde se lidé bez problémů koupali. Voda vás díky vysoké koncentraci soli okamžitě nadnáší, podobně jako v Mrtvém moři.
Musíte ale počítat s tím, že jakmile vylezete ven, sůl na kůži okamžitě zaschne a vytvoří bílý povlak. Bez čisté vody na opláchnutí to není příjemný pocit. Čistotu a barvu vody v tomto jezeře lze přirovnat snad jen k barvám na jižním Peloponésu, i když tamní tyrkysová má úplně jiný původ.
Plameňáci a parkování pár metrů od jezera
Parkování u růžového jezera je překvapivě jednoduché a nevyžaduje žádné složité plánování. Auto jsme nechali v jedné z rezidenčních uliček, kde se dá zaparkovat zcela zdarma. Je to místo, které využívají v podstatě všichni návštěvníci. Od jezera vás pak dělí jen asi 200 metrů chůze. Cestou k vodě jsme měli navíc štěstí na plameňáky, kteří se v této oblasti vyskytují a růžová hladina je pro ně přirozeným prostředím.
Tento typ parkování je v Evropě čím dál vzácnější, o čemž jsme se přesvědčili při našem srovnání parkování u italských památek. V Torrevieja je ale situace zatím velmi klidná a přátelská k turistům.

Stojí Laguna Rosa za návštěvu?
Pokud hledáte místo pro celodenní ležení u vody, Laguna Rosa pro vás nebude to pravé. Pokud ale chcete vidět přírodní anomálii, která popírá veškeré standardní barvy krajiny, neváhejte. Je to fascinující podívaná, kterou doporučujeme spojit s návštěvou okolních písečných pláží. Podobně jako v albánském Ksamilu, i tady najdete barvy, které nepotřebují žádné úpravy v mobilu, aby vypadaly úchvatně.
Naše rada: Přijeďte kolem poledne, kdy je slunce nejvýše. Tehdy je růžová barva nejintenzivnější a krystaly soli na břehu nejzářivější. Jen si nezapomeňte vzít do auta kanystr s čistou vodou na opláchnutí nohou, ta sůl je opravdu agresivní a po deseti minutách vás začne nepříjemně kousat.