Moravský kras je protkaný stovkami jeskyní, ale žádná z nich nemá tak děsivou auru jako Býčí skála. Monumentální vápencový portál v Josefovském údolí u Adamova přitahuje pozornost už z dálky. Zatímco ostatní jeskyně v okolí nabízejí nasvícené chodníky a lodičky, Býčí skála je jiné místo, kde se v 19. století odehrál jeden z největších archeologických objevů historie. Dr. Jindřich Wankel zde našel ostatky čtyřiceti lidí, kteří zde byli rituálně obětováni v době halštatské. Pohled na místo, kde byly nalezeny usekané ruce a hromady šperků, v člověku vyvolává respekt k historii mnohem silněji než jakékoliv muzeum.
Atmosféra uvnitř jeskyně je neopakovatelná. Na rozdíl od komerčních areálů zde cítíte vlhkost, tmu a váhu masivní skály nad hlavou. Býčí skála je součástí druhého nejdelšího jeskynního systému v Česku a její prostory jsou obrovské. Hlavní Předsíň, kde k rituálním obřadům docházelo, má rozměry, které vás okamžitě ohromí. Podobně silný pocit z monumentálních staveb jsme popsali u naší reportáže z řeckého divadla na Sicílii, ale Býčí skála k tomu přidává onen specifický nádech tajemna a strachu.
Pět kilometrů údolím: Proč nechat auto v Adamově?
Parkování u Býčí skály může být v sezóně problém. Přímo u jeskyně je jen několik málo parkovacích míst, která jsou většinou beznadějně obsazená. Auto jsme nechali na parkovišti v ulici Mírová v Adamově. Parkování je zde zdarma a bezpečné. Odměnou za to nám byla pětikilometrová procházka Josefovským údolím. Cesta vede podél potoka, je lemována skalami a starými hutěmi, což je pro fotografy skvělý terén. Podobně vychytralé parkování jsme řešili i u zámku Miramare v Terstu, kde se nám také vyplatilo nechat vůz kousek dál od hlavního vchodu.
Při plánování návštěvy si dejte pozor na jednu věc. Býčí skála není standardně otevřena každý den jako jiné jeskyně. Veřejnost se dovnitř podívá jen několikrát do roka během speciálních dnů otevřených dveří. I tak se ale vyplatí k jeskyni dojít, i kdyby měla být zavřená. Ten samotný pohled do obřího černého jícnu skály stojí za to. Podobně vizuálně silný zážitek z přírodního úkazu jsme zažili na jihu Itálie u bílých útesů Scala dei Turchi.
Příběh bronzového býčka
Symbolem jeskyně je malá soška bronzového býčka, která se zde našla a podle které dostala skála své jméno. Dnes je sice originál v muzeu ve Vídni, ale v jeskyni stále visí jeho odkaz. Celý areál je navíc spojen s nedalekou jeskyní Kostelík, která je volně průchozí a připomíná chrámovou loď. Pokud hledáte výlet, který kombinuje turistiku s trochou napětí, údolí mezi Adamovem a Křtinami vás nezklame.
Proč letos vyrazit právě sem?
Býčí skála je důkazem, že za světovými záhadami nemusíte létat přes půl světa. Je to místo kontrastů – tiché údolí, mrazivá historie a monumentální příroda. Doporučujeme vzít si dobrou obuv a v jeskyni počítat se stabilní teplotou kolem devíti stupňů, i když je venku březnové slunce. Za nás je to jeden z nejlepších cílů pro víkendový útěk z Brna nebo Prahy, podobně jako nás nadchla energie v Panenském Týnci. Jen se připravte na to, že po vyslechnutí příběhu o obětech se vám možná v noci nebude spát úplně lehce.
10. 4. 2026
Jan Nováček
