Jižní Čechy mají několik míst, která se v turistických plánech objevují skoro automaticky. Český Krumlov, Hluboká, Třeboň nebo Lipno patří mezi jistoty, ale právě proto stojí za pozornost i cíle, které nejsou v první linii návštěvnosti. CzechTourism ve spolupráci s krajskými organizacemi vybral pro rok 2026 takzvané Neobjevené skvosty Česka a za Jihočeský kraj upozornil na Památník Edvarda Beneše, Muzeum Radomyšl a Podzemí Slavonice.
Každé z těchto míst ukazuje jinou tvář regionu. Sezimovo Ústí připomíná politické dějiny 20. století a soukromější prostředí prezidentské vily. Radomyšl nabízí malé muzeum s překvapivě výrazným archeologickým příběhem. Slavonice zase lákají pod povrch renesančního města, kde se pod náměstím skrývají gotické chodby, sklepy a technické řešení staré městské zástavby.
Podzemí Slavonice: město, které má pod povrchem skryté podzemí
Slavonice jsou známé hlavně renesančními domy a dvěma náměstími, ale pod povrchem města se skrývá úplně jiný svět. Slavonické podzemí patří k nejstarším částem města a tvoří ho systém gotických chodeb a sklepů sekaných do kamene. Návštěvníci si mohou vybrat kratší trasu, která měří přibližně 130 metrů, nebo delší a fyzicky náročnější trasu kolem 400 metrů. Už samotný režim návštěvy napovídá, že nejde o běžnou prohlídku: návštěvníci dostávají holínky, pláštěnku a baterku.
Podzemí je zajímavé právě tím, že ukazuje praktickou stránku městské historie. Chodby a sklepy nesloužily jen jako tajemná kulisa, ale souvisely s každodenním životem, skladováním, řemesly i odváděním vody. Delší trasa není vhodná pro každého a oficiální informace upozorňují na fyzickou náročnost i riziko klaustrofobie. Kdo ale chce zažít Slavonice jinak než jen procházkou po náměstí, dostane tady velmi konkrétní pohled na to, jak město fungovalo pod úrovní ulic.

Muzeum Radomyšl: malé místo s nečekaným příběhem
Radomyšl patří k místům, která člověk snadno mine cestou na známější cíle kolem Strakonic nebo Písku. Právě proto je zařazení místního muzea mezi neobjevené skvosty zajímavé. Expozice je umístěná v historickém špýcharu a přibližuje minulost městyse od pravěku až po současnost. Nejde o velké regionální muzeum s dlouhou prohlídkovou trasou, ale o kompaktní zastávku, která dobře ukazuje, jak se dá lokální historie zpracovat srozumitelně a bez přehnané okázalosti.
Největším lákadlem muzea je příběh takzvané vampýrky Radky, jejíž nález souvisí s archeologickým výzkumem pohřebiště v okolí Radomyšle. Muzeum pracuje s archeologickými nálezy, informacemi o životě místních obyvatel v různých obdobích i exponáty z oblasti lidové kultury a umění. Pro rodiny s dětmi může být Radomyšl praktičtější než velké muzeum ve městě: návštěva není příliš dlouhá, téma je zapamatovatelné a výlet lze spojit s dalšími cíli na Strakonicku nebo Písecku.
Památník Edvarda Beneše: vila, park a místo s tichou atmosférou
Památník Edvarda Beneše v Sezimově Ústí není klasická památka. Návštěvnický okruh začíná v pavilonu věnovaném druhému československému prezidentovi, pokračuje parkem s hrobkou manželů Benešových a navazuje na vilu Hany a Edvarda Benešových. Právě propojení politické historie, zahrady a osobního prostoru dává místu jiný charakter než běžná muzea. Nejde jen o vitríny, ale také o prostředí, ve kterém lze vnímat konec první republiky, válečné období i poválečné zlomy osobnějším způsobem.
Výhodou památníku je klidnější poloha mimo hlavní turistická centra. Sezimovo Ústí leží nedaleko Tábora, takže návštěvu lze snadno spojit s městským výletem, procházkou nebo dalšími cíli v okolí. Zvlášť dobře bude místo fungovat pro návštěvníky, kteří chtějí v jižních Čechách něco jiného než zámek, hrad nebo rybník. Před cestou se vyplatí ověřit aktuální otevírací dobu a režim prohlídek, protože vila a památník mají vlastní návštěvnický provoz.
Jak si z těchto tří míst poskládat výlet
Tři jihočeské skvosty není vhodné brát jako trasu na jeden den. Leží v různých částech kraje a každý se hodí k jinému typu výletu. Památník Edvarda Beneše se dá spojit s Táborem a okolím Lužnice, Radomyšl s Píseckem nebo Strakonickem a Slavonice s Českou Kanadou, Dačicemi nebo výletem směrem k rakouské hranici. Právě samostatné plánování dává těmto místům větší smysl než snaha objet je najednou.