Píše se rok 1926 a v nejvyšších patrech vedení Španělska vzniká plán na obranu přístavního města Cartagena. V následujících letech je tak na okolních skalách vybudováno několik vojenských pevností. Těmi hlavními je Castillitos a Cenizas, které jsou postupně doplněny další řadou menších.
Válečná i historická část města
V dobách občanské války po ztrátě kontroly nad Gibraltarským průlivem se tento přístav stává pulzujícím srdcem celého španělského námořnictva. Jeho případná ztráta by měla ničivé následky pro vládnoucí režim. I v dnešní době je jistá část města v držení španělské armády a k vidění jsou kotvící bitevní lodě. Kromě válečné historie Cartagena nabízí i velkou část architektonického umění. Navštívit můžete velmi hezké římské divadlo postavené v 5. století před naším letopočtem nebo amfiteátr, na kterém stále ještě probíhají výkopové práce.
Hlavní bod obranné linie
Pevnost Cenizas byla jedním ze dvou stěžejních objektů obranného pásu vybavená dvěma děly značky Vickers-Armstrongs 381 mm ráže 45. Svůj 880 kilový projektil dokázaly vypálit na vzdálenost neskutečných 35 kilometrů, což z nich dělalo nejúčinnější zbraň celého opevnění. Křížová palba spolu s děly pevnosti Castillitos byla nepřekonatelnou překážkou pro vplutí nepřátelských lodí do přístavu. Náboje do těchto kanónů byly dopravovány ze spodních pater pomocí malého jeřábu umístěného v jejich těsné blízkosti. K vidění je úzká kolejnička vedoucí z muničních skladů až k podavači jeřábu. Velikost kanónů vás doslova ohromí, stejně jako úchvatný výhled na moře.
Téměř neviditelná stavba
Del Jarel patřila k menším pevnostem, avšak svojí architekturou se řadí mezi ty nejkrásnější. Opracované hradby spolu s věžičkami vytváří dojem středověkého hradu. Některé části plynule přechází ve skálu a pro lodě plující v místních vodách byla pevnost téměř neviditelná. Na horní plošině může návštěvník obdivovat pár menších děl značky Vickers nebo si projít několik budov, jež sloužily vojákům jako ubytovací či stravovací prostory.
Vstup na vlastní nebezpečí
Vstup do obou pevností je veřejnosti volně přístupný, ale návštěva většiny budov je pouze na vlastní nebezpečí. Jelikož jsou obě tyto historické památky nepochopitelně ponechány svému osudu, je spousta budov v dezolátním stavu a vstup do některých z nich se nedoporučuje, na což upozorňuje i několik zákazových značek. Najde se však i celkem dost objektů, které si při troše opatrnosti lze projít a nasát trochu té válečné historie. A pokud patříte k jejím milovníkům, na tento výlet jen tak nezapomenete.