Velké Karlovice leží na území, které si již před založením obce nárokovalo rožnovské a vsetínské panství a uherská šlechta. V průběhu staletí se hranice Karlovic v porovnání s jinými obcemi velmi často měnily. Je to dáno tím, že Karlovice jsou jednou z posledních kolonizovaných oblastí na Moravě. Před kolonizací území stačily hranice panství určené jen přibližně, s postupným příchodem osadníků zájem o jejich přesné vymezení vzrostl.
Moravané versus Slováci
Již v 16. století docházelo ke sporům mezi vsetínským a povážskobystrickým panstvím a ke stále častějším střetům mezi Moravany a Slováky. V 17. století se do sporu zapojilo i rožnovské panství a v roce 1714 založil majitel rožnovského panství Karel Jindřich ze Žerotína obec Karlovice. Z té doby je známo 9 usedlostí, založených v podstatě "na černo", které měly svá práva legalizována při založení obce. Osada byla pro poddané atraktivní, za pouhých 42 krejcarů si vydělávali na živobytí. V roce 1750 zde tedy bylo již 132 usedlostí.
Ani po založení obce spory o hranice neutichly. Nadále docházelo ke střetům mezi Karlovci a Slováky. Největší bitva se odehrála v roce 1733 v Machůzkách, kde bylo podle lidové tradice zabito 59 lidí (podle úředních záznamů však jen 13). V roce 1734 bylo dosaženo kompromisního řešení a hranice Uhrů se posunula z hřebene Javorníků na jejich úbočí směrem k Bečvě.
Velké Karlovice po 2. světové válce
Za druhé světové války se hranice obou Karlovic posunuly ze svahu na hřeben Javorníku, ale po válce byly upraveny do původní polohy. V roce 1966 byly Velké a Malé Karlovice opět sloučeny do jedné obce a to dnešních Velkých Karlovic. Současně byla od Malých Karlovic oddělena Zadní Stanovnice s 26 domy a připojena k obci Karolinka.
Příroda ve Velkých Karlovicích
V okolí Velkých Karlovic se nachází drobné pastviny, lesy louky či sady, kterou jsou dnes již zarostlé. Přežívají tu pak zvířata, která ke svému životu potřebují nedotčené lesy, například jeřábek lesní, který se živí bobulemi, nebo lesní bučiny, které obývá holub doupňák, žluna šedá, lejsek bělokrký nebo lejsek malý. Ve zbytcích starých horských smrkových lesů s hrabankami žije datel tříprstý nebo vzácné sovy, nejmenší je puštík obecný. Stinná údolí kolem potoků s hustým bylinným podrostem obývají střízlík obecný a střízlík horský, severský hlodavec, který zde přežil z dob dávného zalednění. Drsným horským podmínkám se dokonale přizpůsobila zmije obecná a ještěrka živorodá, které patří k nejodolnějším plazům.
Velké Karlovice a Karlovské muzeum
Karlovské muzeum se nachází v historickém centru Velkých Karlovic. Ve dvou budovách památkově chráněného objektu, bývalého kupeckého domu z počátku 19. století, si můžete prohlédnout expozice, které podávají výmluvný a charakteristický obraz života lidí v tomto jedinečném koutu Valašska. Jádrem etnografické sbírky je domácí zemědělské a horalské nářadí, způsoby zpracování vlny, lnu a výroby ovčího sýra. Atmosféru umocňuje prostá valašská kuchyně s původním vybavením.
Důležité místo v životě Valachů zaujímala práce se dřevem, zastoupená především štípáním šindelů. Minulost i současnost lidové umělecké tvořivosti přibližují soubory řezbářských prací spolu s původním betlémem. Národopisnou část doplňuje karlovský kroj, zajímavý svou jednoduchostí a výtvarnou čistotou. Samostatná expozice dokumentuje výrobu lisovaného a foukaného skla v místní, dnes již zaniklé sklárně.
V architektonicky krásných půdních prostorách, které dotvářejí jedinečnou atmosféru Karlovského muzea, se pravidelně konají výstavy výtvarného umění. Samotná příroda Velkých Karlovic je ale natolik působivá, že tato lokace patří mezi fotografy k těm vyhledávaným.
Sdílet
Sdílet
Sdílet
Nikola Klementová
