Prokopské údolí: Zelená oáza ve velkoměstě

Prokopské údolí nadchne nejen milovníky přírody

Prokopské údolí bývá označováno za jedno nejkrásnějších míst v Praze. Zájem návštěvníků reflektuje i to, že „Prokopák“ protíná naučná stezka. Z Řeporyjského náměstí můžete vyrazit vstříc přibližně sedmikilometrové trase se 16 zastávkami.

Kdo by raději než po svých poznal místní krásy na kole, bude potěšen, že zde rovněž byla vytvořena cyklostezka. Výchozím bodem pro všechny zájemce je Smíchovské nádraží. Celá stezka navíc vede pode dvěma viadukty tzv. Pražského semmeringu. Tak se nazývá malebný úsek železnice z Prahy-Smíchova severního nástupiště, přes Prahu-Žvahov do Prahy-Jinonic.

Fakticky je Prokopské údolí hluboce zaříznuté skalnaté údolí Dalejského potoka. Na délku měří přibližně 4 km. Celý kaňon místy dosahuje hloubky dokonce až 70 metrů. Tvar do dnešní podoby tisíce let utvářel tok Dalejského a Prokopského potoka.

Dnes jsme si již unikátnosti této přírodní lokality vědomi, nicméně zákonem chráněna je od roku 1978. Výše zmíněné budování železnice, ale ani realizace silnic ji naštěstí žádným výraznějším způsobem nepoškodily.

Pokud bychom měli jmenovat dále některá konkrétní zajímavá místa, lze zmínit například okolí bývalého Klukovického koupaliště. Ve skalnatém amfiteátru je k dispozici několik laviček, které mohou znavení návštěvníci určitě využít.

„Prokopák“ se objevil i ve filmu

Za nejromantičtější část bývá pokládáno skalní jezírko. To vzniklo výronem spodní vody po odstřelu skály kvůli těžbě vápence. I ti, kteří toto místo nikdy nenavštívili, si zřejmě vzpomenou, že si lokalita „zahrála“ v kultovním snímku Pelíšky.

Pakliže bychom naopak měli nahlédnout poněkud více „pod pokličku“ přírodního života v tomto koutu naší vlasti, zjistíme, že Prokopské údolí představuje unikát z hlediska své geologie, vegetace, ale i fauny i paleontologických nálezů. Ostatně nejstarší známky osídlení lze podle dnešních poznatků datovat do doby dokonce před 30 000 lety.

Po této stránce se průzkumu celého místa velmi důkladně věnoval Joachim Barrande, francouzský inženýr a paleontolog. Ten zde svou činnost realizoval už v 19. století.

Původně povrch pokrývala směs lesů, skalních výchozů a krasových stepí. Ty však v čase musely ustoupit polím a pastvinám, pochopitelně z důvodu působení člověka. Právě ovlivnění krajiny člověkem započalo v tomto prostoru v 5. tisíciletí př. n. l.

Prokopské údolí svoje jméno získalo podle poutníka Prokopa, který tu kdysi žil. O něco později se jeho odkaz přenesl na kostelík, který dnes už také neexistuje. Alespoň onen název tak žije až do současnosti.