Kostku cukru zrodila nehoda
Jako kostkový cukr se označuje běžný cukr určený pro potravinářské účely, který je ale upraven do podoby kostky. Až do konce 19. století se oblíbené sladidlo prodávalo běžně v podobě tzv. homolí, posléze ale nastala éra cukru krystalického a právě kostkového.
K tomuto vynálezu přitom pomohla politováníhodná událost: Manželka ředitele dačického cukrovaru, který zde vznikl v roce 1833, se zranila při sekání tehdy běžně dostupné cukrové homole.
Julianě, která sem se svým mužem Jakubem Kryštofem Radem přišla z Vídně, se nelze příliš divit, tuhé homole měřily až 1,5 metru a ti, kteří si mínili, jak se říká, osladit život a dát si cukr do kávy nebo čaje, se k němu vydávali běžně s nástroji dnes nemyslitelnými - kladivem či kleštěmi. Příliš nás tak zřejmě nemůže zarazit, že tehdy zraněná dáma svému choti pak náležitě vyčinila a dožadovala se praktičtějšího řešení.
Ředitel dačické rafinerie, jenž zároveň byl podnikavým vynálezcem, si vzal slova své milované k srdci. V roce 1843 se tak zrodil převratný český vynález, který úspěšně pronikl i do Evropy – kostkový cukr.
Kostkový cukr Jakub Kryštof Rad jednoduše vyrobil z nevysušené moučky z cukrových homolí. Tu vtlačil do mosazné desky, která mu posloužila coby forma. Následně nechal svůj výtvor vyschnout a první kostkový cukr byl na světě.
Od roku 1843 pak oficiálně dostal Rad i privilegium na jeho výrobu. Součástí rafinerie se později stala i výroba kandovaného ovoce, cukrovinek a čokolády. Ty se z jihu Čech vyvážely do celé Evropy.
Cukrovar nezachránil ani převratný vynález
Samotná výroba kostkového cukru se ale ve svém rodišti paradoxně příliš dlouho neudržela a Rad ve funkci ředitele strávil jen tři roky. Už roku 1853 končí celý cukrovar pro nerentabilitu.
Vaz výrobě zlomily hlavně vysoké náklady na dopravu, jelikož podmínky pro pěstování cukrovky nebyly v lokalitě ideální. Musela se tak dovážet. Připomínat si tak někdejší slávu zdejšího cukrovarnictví můžeme jen prostřednictvím historických pramenů.
Rad po neslavném konci v Dačicích krátkou dobu zkoušel uplatnit své ambice vynálezce. Snažil se vyvinout optický telegrafní systém, nicméně nedařilo se mu a tak se vrátil do cukrovarnického odvětví. Působil v cukrovarech v Králově Poli, Zbraslavi a Líbeznicích. Také byl aktivně činný ve sdružení rakousko-uherských cukrovarů.
Místní ale na jeho odkaz nezanevřeli. Dnes má na místě kostkový cukr dokonce i pomník, který zde vznikl roku 1983. Žulový památník se stal nejen připomínkou české vynalézavosti, ale také vyhledávanou turistickou atrakcí.
Zajít podívat se zájemci mohou taktéž do místního muzea, jehož stěžejním tématem je pochopitelně opět cukr. Expozice věnovaná právě jeho kostkové podobě je součástí Městského muzea a galerie Dačice.
