Nejstarší knihovnu vybudovali františkáni
S původní myšlenkou na vybudování knihovny přišli františkáni, kteří v roce 1445 získali povolení od papeže Evžena IV., avšak v roce 1447 začali stavbou kláštera. V roce 1450 Malatesta Novello, jenž byl italským kondotiérem, projekt bratří přijal a v jejich klášteře nechal vybudovat knihovnu. Inspirací pro architekturu byla knihovna dominikánského kláštera San Marco ve Florencii.
Francouzi si z knihovny odnesli dvě inkunábulie
V letech 1797-1804 byl františkánský klášter spojený s knihovnou využíván jako ubytovna pro napoleonská vojska okupující město a samotná knihovna byla zbavena svého vybavení a rovněž využívána jako ubytovna. Po odchodu Napoleonových vojsk byla knihovna uvedena do původního středověkého stavu a získala zpět své původní sbírky, s výjimkou dvou inkunábulí, které si ponechali Francouzi. Jedná se o Tortelliho dílo Ortographia dictionum a Ptolemaiovu Cosmographii.
K mnoha charakteristickým rysům výzdoby této knihovny patří četné nápisy vytvořené v době jejího dokončení, které latinsky uvádějí, že knihovna byla darem od již zmiňovaného Malatesty Novella.
Odkud pocházejí všechny knihy?
Malatesto Novello se také postaral o objednání knih. Jeho tým "knihovníků" zorganizoval dvě desetiletí trvající úsilí o přepis knih, které našli jinde v Evropě, a vrátil se s jejich obsahem do Ceseny. Šest nebo sedm severských spisovatelů bylo pověřeno přepisem knih do gotického nebo pologotického písma a další lidé měli za úkol knihy ilustrovat a svázat.
Knihovní fond, čítající celkem 343 rukopisů, zahrnuje právnické, lékařské, vědecké, literární, teologické a filozofické spisy, jakož i 14 řeckých kodexů a sedm hebrejských. Knihovna byla sice přístupná veřejnosti, ale knihy nepůjčovala. Ty zůstaly připevněny k dřevěným stolům těžkými kovanými řetězy, jak tomu bylo tehdy.
V současné době knihovna čítá přes 400 000 knih.
Interiér knihovny
Při vstupu do dlouhé obdélníkové haly s terakotovou podlahou máte pocit, že jste se vrátili v čase. Někteří knihovnu však nazývají kostelem. Je rozdělena do tří lodí. Širokou střední loď lemuje 20 impozantních bílých sloupů sahajících od podlahy ke stropu, z nichž každý nese na vrcholu erb Malatesty. Po obou stranách středové lodi je 29 řad tmavých dřevěných "pluteusů", které vypadají jako lavice, ale slouží jako sedadla, pod nimiž jsou nakloněné řečnické pulty a police na knihy. I ty jsou zdobeny malatestovskou heraldikou, vyvedenou v červené, bílé a zelené barvě.
Závěrem
Obyvatelé Ceseny byli na svou knihovnu vždy velmi hrdí, stejně jako jsou na ni hrdí dodnes. Dnes představují fondy knihovny poklad pro badatele. Díky svému jedinečnému místu v historii byla knihovna v roce 2005 uznána jako první památka UNESCO v Itálii.
